Rubriky
Turnaje

Ohlédnutí za „Trade fair chess…“

V rámci tréninku a přípravy na novou sezónu jsem se po roce opět rozhodl zahrát si „vážný turnaj“. Volba celkem logicky padla na brněnský „veletržák“ jenž svým zázemím (sportovní hala VUT), prezentací (nové webové stránky) i předsevzetím organizátorů „vrátit turnaji bývalou slávu“ sliboval příjemně strávené šachové chvilky. Předem musím prozradit, že mé očekávání se nejen naplnilo, ale v určitých ohledech bylo i překonáno ;-).

Úvodníkem k zahájení hlavních devítikolových turnajů (FIDE a národní OPEN) se stala simultánka GM Petra Veličky, následovaná odpoledním rapid turnajem. Samotná simultánka proběhla oproti předpokladům ve značně komornější atmosféře, za účasti pouhých devíti hráčů. Nízká účast výrazně zkrátila dobu určenou k přemýšlení* a já velmi brzy pochopil, že propočet opravdu nebudu potřebovat… Mám-li shrnout své partiové myšlenky, pak probíhaly nějak takto: „Hmm, zajímavý tah, to jsem nečekal… Tak si to zapíšeme. Táák. Hele, už obešel tři stoly, měl bych si pohnout a něco pěkného vymyslet… Téda, ten je rychlej. Za chvíli tu bude! Copak můžu za pár vteřin na něco kloudného přijít? No, už je u mě, tak teda něco zatáhnem…“ Podobný přístup měl nejspíš i můj soupeř, takže po několika nevyužitých příležitostech na obou stranách přešla partie do remízové dámské koncovky. Mimochodem, překvapivě kladně se k partii postavil i nekompromisní šachový kritik Daniel Gajdoš. Dokonce mě povýšil z „popotahovače“ na „hráče“. No, uvidíme, jak dlouho svoji novou hodnost udržím :-).

Následný rapid turnaj mě o nově nabyté sebevědomí opět připravil. Padesátiprocentní zisk sice vzhledem k síle soupeřů není špatný, ale nepovedlo se mi splnit hlavní cíl – nepustit před sebe žádného „papírově“ slabšího hráče. Zkazil mi to pan Eichler, a protože byl jedním z organizátorů, nešlo si ani stěžovat… Později jsem navíc z výpisů chess-results zjistil sílu jeho soupeřů. Nikdo mi nevymluví, že mu SwissManager (asi z vděčnosti, že si ho vybral k řízení turnaje) nenadržoval…

Hlavní turnaje začaly dvojkolem. První kolo dopoledne, druhé odpoledne. Vědom si problémů s dopravou (rekonstrukce a s tím spojená uzavírka hlavní tramvajové „tepny“ – České), spojenému s rizikem pozdního příchodu a zmeškaným přihlášením, zvolil jsem propracovanější plán přesunu. Spoléhaje se na přesný propočet, začala má cesta s předsevzetím dorazit do hrací místnosti se značným (asi desetiminutovým) časovým náskokem před koncem prezence. Hlavní rozhodčí, pan Hurta, nehnul brvou, když jsem mu v „hodině dvanácté“ zpocenou rukou plácl na stůl několik bankovek a udýchaným hlasem požádal o zaregistrování. Kdo mohl tušit, že se v „Dopravním podniku Brno“ skrývá pravý génius (nebo šílenec, to záleží na úhlu pohledu), schopný nejneočekávanějších tahů. A pak, že život není jako šachy. Podcenění soupeře se nevyplácí!

Nikdo mi nevymluví, že šachy nejsou sportem… Za krásný příklad může posloužit už samotná hrací místnost. Nikde se nehraje tak krásně jako v klimatizované sportovní hale… Pořadatelé navíc prokázali smysl pro detail. Vzorně připravené jmenovky u všech šachovnic se velice hodily při vypisování partiáře a ty zapomětlivější určitě potěšila i taková propiska – součást propagačních materiálů VUT. Já osobně sice neodcházel z domu s méně než dvěma tužkami propisovacími a jednou „záložní“ obyčejnou, ale čtyři je víc než tři, že…?!

Co se týče mé vlastní hry, dlouholeté pozorování prokázalo, že u mě existují jen dvě možná hodnocení. Buď hraji dobře, ale výsledek je přinejlepším průměrný, nebo hraji špatně a výsledek je vynikající. Tentokrát mě potkala druhá možnost. Pět a půl bodu z devíti partií, při pouhých dvou papírově slabších soupeřích a celkové třetí místo není špatným výsledkem. Kvalita partií však umístění příliš neodpovídá. V první polovině turnaje mi soupeři vítězství takřka vnucovali, ve druhé se mi zase nedařilo dotahovat do konce lepší pozice. Naopak to byli moji soupeři, kteří se díky mým hrubkám dostávali „vítězství na dosah“.

Mimochodem, samotný turnaj má pro mě zajímavou dohru. Po zápočtu (k 5.9.) mi bylo připsáno 34 ELO bodů, při (překvapivě pouhých) osmi započítaných partiích… O několik dní později se však LOK (Listina osobních koeficientů) zaktualizovala a připsala mi 31 ELO bodů, při tentokrát správných devíti odehraných partiích. Tři body jsou sice zdánlivě malicherný rozdíl, ale když se jedná o hodnoty 1802, resp. 1799, přičemž řada turnajů oceňuje nejlepší do 1800 ELO… Bohužel o opravě vím nejspíš jen já sám. Všude mi tvrdohlavě nasazují 1802, což mě stálo už dvě ceny…

Zúčastnilo se také několik okresních hráčů. Jednak tradiční účastník brněnských turnajů – Karel Kredl z Adamova, jednak výprava z Jevíčka zastoupená Janem Zemánkem a Danielem Gajdošem. Nevím, jak jsou se svým výkonem spokojeni, výsledky mohou být vždy lepší :-D, ale ostudu naší šachové oblasti jistě neudělali ;-).

Tradičně gratuluji všem odvážným, kteří dočetli až sem. Ano, máte to za sebou!

 

* V simultánce musíte zahrát právě tehdy, když k vám soupeř dorazí.

[ratings]