V sobotu 26. dubna 2025 šest hráčů Boskovic včetně mě vyrazilo, jako tradičně, do Němčic na Pierrovu plichtu. Letos se hrál již 13. ročník tohoto menšího okresního turnaje. Už loni jsem zde předvedl slušný výkon, když jsem v první polovině turnaje porazil několik silnějších soupeřů a poté proti Martinu Pokladníkovi také získal lepší pozici. Vzápětí jsem však tehdy přehlédl, že můj střelec se nechat chytit pěšci soupeře, a partii jsem prohrál, načež v dalších kolech se mi také vedlo tak nějak průměrně. I přesto jsem loni bral 8. místo, což byl dost dobrý úspěch, a ještě jsem mohl z legrace říkat, že to chvíli vypadalo, že si jdu pro zlato. A to jsem ještě vůbec netušil, že letos, i díky lehce slabšímu obsazení turnaje, zvítězím doopravdy.
V prvním kole turnaje 35 hráčů mi los přidělil Jana Ratajského. Ač papírově předposlední nasazený, hrál se mnou jako se sobě rovným a nakonec rozhodlo až přehlédnutí jednoho a později dalšího pěšce v koncovce těžkých figur. Nelehké bylo i druhé kolo, kdy mi dal dost zabrat František Kulhavý, a po vyrovnané partii jsme se domluvili na remíze. Po boji jsem znovu zvítězil ve třetí partii, když jsem přehrál Jindřicha Veselého.
Zatím nic nenaznačovalo, že bych měl jít do bojů o medaile. Ve čtvrtém kole jsem proti Romanu Mocovi nevstoupil do partie ideálně a po pochybných manévrech na královském křídle jsem se dostal pod útok. Pod matem jsem sice nebyl, ale ztratil jsem kvalitu a nějaké pěšce a můj král (bílý) se dostal na e4, kde byl však jakž takž v bezpečí díky obklopení mých figur. Černý navíc udělal chybu, když zahrál Vd3 (druhou měl na d8) a já odpověděl Jd6 (byl krytý pěšcem z e5), což rozbilo spojení mezi jeho věžemi a já hrozil tu na d3 vzít králem. Soupeř věží ustoupil, avšak přehlédl ještě větší hrozbu – jezdec z d6 totiž útočil i na b7, a protože na b8 stál král, Dxb7 byl mat.
Tím jsem se dostal na dělené průběžné první místo s Petrem Krejčím, jenž byl také mým dalším soupeřem (opět jsem hrál bílými). Dostali jsme se do koncovky čtyř věží, ve které jsem stál lépe a tlačil na pozici černého. Dvakrát jsem sebevědomě odmítl nabídku remízy a postupně získal několik pěšců. Černý se ještě snažil tlačit, ale po zjednodušení pozice jsem pochodoval dvěma spojenými volnými pěšci do dámy a opět jsem bral celý bod.
Dost mi dalo zabrat šesté kolo, když jsem, jak už je zvykem, ze zahájení vyšel pasivněji. Jiří Sekanina díky tomu mohl neustále tlačit na moji pozici. Já jsem se nakonec ubránil a v koncovce střelec proti jezdci dokonce měl aktivnějšího krále, tudíž jsem se pokusil hrát i na výhru, nicméně až tak skvěle jsem nestál, takže jsem nakonec přijal remízu. Znovu jsem bodoval až s Lukášem Sloukou, kterého jsem po dlouhém boji nakonec přehrál.
Zbývala jen dvě kola a já jsem měl docela dobrý náskok na ostatní. V osmém kole se ovšem zápletka velmi zkomplikovala. V posledních několika kolech se nahoru v žebříčku dral Jiří Marek, který po horším vstupu do turnaje začal vyhrávat jednu partii za druhou. Bohužel se mi nepodařilo rozjetou mašinu zastavit. Po prazvláštním zahájení (tak trochu z obou stran, ale spíše z mojí) jsem si nechal zdvojit pěšce na f2 a f3, dostal jsem se pod útok a po pouhých asi 25 tazích dostal mat. Tím se pánové Marek i Sekanina dotáhli na mých šest bodů.
Mojí jedinou nadějí v tuto chvíli byla jistota, že výše zmíněné vzájemný zápas teprve čekal. Jelikož moje partie skončila docela rychle, šel jsem se chvíli projít ven (bylo slunečno, ale na západním okraji Drahanské vrchoviny ten den foukal velice silný vítr). Bylo jasné, že v devátém kole musím vyhrát. Los mi dal Petra Mikuláška, hráli jsme spolu na druhé desce. Zatímco jsme hráli zahájení, stalo se něco nečekaného – k první šachovnici, u níž už seděl pan Sekanina, přišel pan Marek a řekl plus minus tohle: „Hele, nabízím ti remízu. Včera jsem vyhrál jiný turnaj a je mi jedno, jestli budu dnes první nebo druhý.“ Soupeř remízu skutečně přijal a bylo rozhodnuto bez tažení jediné figury.
Této darované příležitosti nešlo nevyužít. Můj soupeř ve střední hře ztratil pěšce a já šel do koncovky s aktivnějšími figurami. O několik tahů později navíc bílý přehlédl, že mu visel jezdec, a vzdal se.
Tenhle okamžik byl speciální. Už jsem v životě několik turnajů vyhrál, ale vždy se jednalo o turnaje mládeže, nikdy „dospělácké“. Sice jsem vůbec nemusel být první, kdyby mi k tomu hráči na první šachovnici v posledním kole nepomohli, a sice někteří z elitních okresních hráčů na turnaj letos nedorazili, ale i přesto budu na 13. ročník Pierrovy plichty zřejmě ještě nějaký čas vzpomínat. Přece jen je to úspěch, který přišel dříve, než bych čekal.
A ostatní Boskováci? Pavel Hubený bral 6. místo, bohužel za cenu toho, že v posledním kole výhrou nad ním odsunul Jana Vaňharu těsně za hranici první desítky. Honza skončil 11. jakožto nejlepší z osmi pětibodových. Z těch, kteří uhráli body čtyři, zase pomocné hodnocení přálo Miroslavovi Veselému. Stejně bodů uhrál i Jaroslav Švancara, dva a půl potom Jiří Dokoupil.
