Rubriky
Domácí Mládež Turnaje

Boskovice nikdy více

Na jistém šachovém webu vyšel pěkný článek pod názvem „Pardubice nikdy více“, psaný ovšem v tom smyslu, že se tam autor zase bude rád vracet. Jen ho zaujala rýmovačka. Volím podobný název pro svůj šachový fejeton, s tím malým rozdílem, že moje pocity během a bezprostředně po skončení boskovického blicáku byly přesně takové, jak nadpis prvoplánově naznačuje.

V sobotu jsme hráli v Bystrci rapid o Pohár bystrcké radnice. Mezi 71 účastníky jsem po velmi špatném výkonu skončil na 51. místě. Někdo tvrdí, že jsem hrál úmyslně špatně, protože jsme se s Bystrčáky před turnajem „dohodli“, že o umístění na 5. a 6. místě soupisky Bystrc Oilers v KP I. třídy bude mezi mnou a dr. Píšem rozhodovat konečné umístění v tomto turnaji. Já totiž pociťuji v poslední době nejen jakési znechucení šachem, ale hlavně problémy s nastupující demencí. Každý šachista vám může potvrdit, že je obtížné hrát, když si přestáváte pamatovat varianty, počet proher začíná převyšovat počet výher, k duševní rovnováze vám napomáhá spíše počet vypitých piv či kořalek, ale hlavně: začínáte věřit tomu, co si prý před smrtí uvědomil David Bronštejn – věnovali jste celý život nicotné, prázdné, neskutečně zbytečné zábavě, jako jsou šachy! No – a s takovým broukem v hlavě pak podávejte výkony. Po bystrckém turnaji jsme pak trávili krásný večer v pověstné restauraci „U Šťávů“, kde se nejen definitivně sepsala soupiska Bystrc Oilers a rozebral celý turnaj, ale získal jsem i ochotného řidiče, který by mne odvezl v neděli od parkoviště před Starou nemocnicí v Bohunicích, kde bydlím, do Boskovic. Zařídil to můj mladý přítel Tomáš Juriga, který brnkl Arne Zemanovi – no a bylo to. Po veselém večeru v Bystrci se mi moc ráno vstávat nechtělo, ale povinnost volala! Zaprvé kvůli mně musel Arne najít místo srazu a ztratit pár vzácných minut blouděním po Bohunicích a hlavně zadruhé – letos mi Pavel Hubený slíbil, že budu boskovický turnaj hrát ZADARMO! No – nekup to. Tak jsme tedy v určený čas vyjeli do Boskovic s Jurigou a Zemanem. Arne nás celou cestu svým „služebním“ vozem bavil nejrůznějšími nejen šachovými historkami a našel cestu k boskovické sokolovně hned napoprvé, aniž by musel použít mapy, či navigace. Sláva mu! A už jsme na místě děje, kde se postupně schází šachová elita. Letos kupodivu nepřijel ani jeden velmistr (byly ročníky Poháru Makkabi, kdy velmistrů hrálo pět a ještě několik budoucích), ale dobrých blicařů přijelo „něúrekom“. Ve startovní listině bylo nakonec 66 jmen (k té listině se ještě vrátím), všiml jsem si však, že zatímco okres Blansko byl zastoupen cca osmi (!) hráči z Adamova, Boskovic a Lipovce, tak Lokomotiva Brno „vyslala“ plných 14(!) zástupců a poměrně menší klub Štefanydes Polička měl zde reprezentantů pět. Prezentace probíhala poklidně, v bufetu se čepoval „Kozel“, vařila káva a chystaly se klobásky k obědu. Kuřáci způsobně chodili podléhat své vášni před dům, známí z nejrůznějších míst Česka se zdravili, skupinky přátel se jistě dobře bavily, pořadatelé prezentovali a do počítače přibývala slavná i méně slavná jména. A už je tu začátek turnaje. U mikrofonu stojí Pavel Hubený, který svým rozvážným hlasem vítá přítomné a pak čte zdravici bohužel nepřítomné, leč omluvené starostky města Boskovic. A už na stěnách visí los prvního kola. Pokud jde o mne, připadám si zase jako Alenka v říši divů. Včera v Bystrci jsem hrál v prvním kole s Pavlem Menčíkem z Durasu Brno, který sklízí pravidelně vavříny jako úspěšný borec s ratingem do 1600, a koho mi určil los dnes: no samozřejmě zase Pavla Menčíka. V sobotu jsem s ním hrál černými Pircku a nebylo to moc slavné, tak dnes zkouším skandinávskou. Na průběhu partie je vidět, že ještě nejsme rozehraní. Pokud se na nás někdo díval, asi nestačil kroutit hlavou. Napřed jsem ztratil jednoho, či dva pěšáky, pak Pavel odevzdal „zadarmo“ dámu, ale během šesti-sedmi tahů měl za ni najednou dvě věže a střelce. Ptáte se, jak je to možné: No přece – hrajeme blicky (neboli blitzki, jak tak rád píše Břeťa Eichler na webu Lokomotivy a mne jako jazykového puristu tím uvádí v úžas). Takže nakonec pochopíte, že závěr naší partie musel být stejný, jako její začátek a průběh:

Menčík,P (1558) – Kalendovský,J (1999)
Boskovice /blitz/ (1), 11.09.2011


Poslední tah bílého byl tuším Ve4-h4. Kryje sice napadenou věž, ale po 1…Db1+ zjistil bílý s hrůzou, že je v matu. Divoký začátek blicáku v Boskovicích…) 0–1

Druhé kolo se nějak pozdrželo… Nikdo neví, co se děje. Na chodbě se mne ptá pan Bernášek, co se stalo. To co teď zreprodukuji, jsem v kuloárech zaslechl od p. Boháčka: V prvním kole hrála jedna baba, kterou jsme zapomněli vyřadit, protože na turnaj nepřijela. A když jsme ji vyškrtli, tak ta partie skončila 0:0 a počítač s tím nechtěl nic jiného udělat.“ Jak to zaslechla paní Medunová, ozvala se svým medovým hlasem: „Tou babou rozumíte ženu?“ Odvětil jsem: „Oni to tak říkali… třeba se tak jmenovala.“ Bylo tedy nutné přesvědčit soupeře „baby“, aby vstoupil do druhého kola s nulou, což on nakonec akceptoval a vysloužil si tak cenu Fairplay! A je tu konečně druhé kolo. Nevím, jak je to možné, ale po 30. šachovnici z prvního kola (moje turnajové nasazení) si sedám na sedmou desku, těsně pod pódiem. Mým soupeřem je Petr Buchníček. Asi si všiml, jak se mi vyplatila v prvním kole skandinávská (třeba mu to řekl Neklan Vyskočil, který se u naší partie s Menčíkem mihl) a tak se proti 1.e4 také bránil skandinávsky. Už dávno jsem všechny varianty zapomněl, tak jsem si řekl, že přejdu do rovné pozice a pak se uvidí:

Kalendovský,J (1999) – Buchníček,P (2330) [B02]
Boskovice /blitz/ (2), 11.09.2011
1.e4 d5 2.exd5 Jf6 3.Jc3 Jxd5 4.Sc4 Se6 5.Jxd5 Sxd5 6.Sxd5 Dxd5 7.Df3 De5+ 8.Je2 Jc6 9.0–0 e6 10.c3 Sd6 11.Jg3

(Teď se p. Buchníček nadlouho zamyslel a bylo zajímavé sledovat, jak se jeho prsty chvílemi spouštějí nad tu či onu figuru a pak zase ucukává zpátky. Tato legrační mezihra trvala aspoň půl minuty, ba i více) 11…g6 12.d4 Dg7 13.Sg5 (a bílý postupně měnil, až se dostal do horší koncovky a prohrál. Inu síla mistra a slabost amatéra se nejlépe ukáže v koncovce!) 0–1

Ve třetím kole jsem remízoval s panem Havlem, kdysi členem Lokomotivy Brno, později hrával na Blanensku a byl pověstný svými legračními spory se soupeři v turnajích družstev. Také byl znám velmi rychlou rukou při blickách. Teď je již v letech, z notorického spořiče a buřiče se stal usedlejší pán. S remízkou se zdál být spokojen. Ještě musím připomenout, že při rozdávání cen byl vylosován a dostal půllitrovku slivovice. Sláva mu! Když jsme odjížděli z Boskovic, tak jsme ho viděli, jak jde po ulici a stále nevěřícně zírá na láhev ve své ruce…

Kalendovský,J (1999) – Effenberger,A (1703) [C33]
Boskovice /blitz/ (4), 11.09.2011
1.e4 e5 2.f4 exf4 3.Jc3 g5 4.d4 Sg7 5.h4 h6 6.hxg5 hxg5 7.Vxh8 Sxh8 8.Jf3

8…f6? 9.Jxg5 fxg5 10.Dh5+ Kf8 11.Dxh8 Jc6 12.Sc4 Ke7? 13.Dg7+ Kd6 14.Jb5# (Tak trochu bez záruky, ale bylo to vskutku velmi podobné. JK) 1–0

Také partie s panem Effenbergerem jakoby kopírovala naše utkání v sobotu v Bystrci. I tam se mu podařilo prohrát černými králův gambit, dostal však cenu jako nejlepší hráč ve své kategorii. Mám to štěstí hrát často s lidmi, kteří pak berou ceny ne za pořadí, ale za to, že jsou buď moc mladí, nebo moc staří, či mají nízké ELO. Tato partie byla ve čtvrtém kole nejkratší (kde jsou doby, kdy pan Závodný pořádal v Univerzitě Brno bleskové turnaje na počest svých narozenin, kdy kvalifikace byla nazvána červenou či „modrou“ skupinou podle barvy vína, které se smělo bez omezení konzumovat a kdo první v tom kterém kole vyhrál, směl si vzít chlebíček) a tak jsem se mohl vybelhat na pódium a sledovat hru matadorů. Myslím, že mne nejvíc zaujalo, jak Bernášek zdolal černými v sicilce Červeného a Vyskočil v hektickém závěru dokázal přesnými tahy zmatit Bureše. Pokud si to nepletu s jinou partií, byla to hezká ukázka šachové techniky. A je tu páté kolo – naposledy hraji na „slušném“ stole – tuším třináctém. Mistr FIDE Mirek Jurka se jistě zlobit nebude, když zde ukáži aspoň zahájení naší hry – ovšem, jak se pořád vymlouvám – bez záruky.

Jurka,M (2310) – Kalendovský,J (1999) [A88]
Boskovice /blitz/ (5), 11.09.2011
1.d4 g6 2.c4 Sg7 3.Jf3 f5 4.g3 Jf6 5.Sg2 0–0 6.0–0 d6 7.Jc3 c6 8.b3 Dc7 9.Sb2 a5 10.Ve1 Ja6 11.e4 fxe4 12.Jxe4 Jxe4 13.Vxe4 Sf5 14.Ve1 Vae8

(Takhle nějak probíhalo zahájení naší partie… Ale stejně mne v kombinačních zápletkách přehrál, i když se jednu chvíli trochu lekl, když můj kůň skočil na c2 a napadl věž a nekrytého střelce na a3…) 1–0

Po pátém kole stále držím padesát procent. A přichází další můj častý soupeř: zástupce pořadatelů Milan Boháček! Sympatický „Millbo“, pečující o nové webové stránky Boskovic a jako jeden z mála z tohoto klubu „psavý“ je mým soupeřem téměř v každém turnaji, kde se setkáme. A taky občas zajede na náš blicák „U Pásků“, hraný každou první sobotu v měsíci v klubu ESO na Husově 13, za což mu budiž zde vysloven dík. Miluje francouzskou obranu a jen málokdy se mi ji podaří prorazit v jeho a mém amatérském podání. Často je tomu právě naopak:

Kalendovský,J (1999) – Boháček,M (1798) [C02]
Boskovice /blitz/ (6), 11.09.2011
1.e4 e6 2.d4 d5 3.e5 c5 4.c3 Jc6 5.Jf3 cxd4 6.cxd4 f5 7.Jc3 Sb4 8.Sd3 Jge7 9.0–0 Jg6 10.a3 Sa5 11.b4 Sb6 12.Se2 0–0 13.Ja4 Sd7 14.Jc5 Sxc5 15.bxc5 b6 16.Sg5 Dc7

17.Sb5? (Bílý naletěl do známého “francouzského” triku, kterým ztrácí pěšce) 17…Jcxe5 18.Sxd7 Jxf3+ 19.Dxf3 Dxd7 (a po dalších zápletkách získal bílý pěšce zpátky a jednoho navíc, takže si troufl nabídnout remízu, kterou černý, čehož později asi litoval, přijal. Stál totiž víceméně už na výhru, ale zase – ten čas…) ˝–˝

V následující fázi turnaje jsem konečně měl za soupeře mi osobně zcela neznámé hráče, s nimiž se mi podařilo uhrát 2 remízy ze čtyř partií. Nejméně jednomu z nich jsem se musel omluvit za mimořádně slabou hru a navíc se tu projevila jakási „slepá“ skvrna – v podstatě si nevzpomínám (nebo podvědomě nechci?) ani jaké jsme hráli zahájení, natož celou partii. Byli to pánové Roman Solil z Lanškrouna (0), Oldřich Lorenc z Poličky (1/2), Jaroslav Zelenka z Pardubic (1/2) a Ladislav Průcek ze Sokola Přemyslovice (0). Mám tedy úžasných 4 z 10 a teď mne navíc dlouho po obědové přestávce (byla po 8. kole) čeká Břeťa Eichler – superpořadatel všech možných turnajů v Lokomotivě Brno a navíc obětavý fotograf, zachycující dění na všech soutěžích, jichž se zúčastní, na tisícících tu povedených, tu prý trochu méně (p. Boháček v drobné narážce a kritice nultého dne Trade Fair Chess festivalu v srpnovém Brně) a to není jen tak. No – podařilo se mi v 11. kole s Břeťou vyhrát, ale on byl přesvědčen, že to bylo spíše vinou šachových hodin. Když mu to „spadlo“, na mém ciferníku zbývaly ještě dobré tři minuty a on se tedy domníval, že moje hodiny nešly, neboť jsme prý hráli podle jeho pocitu „stejně rychle“. No – já měl zase pocit opačný, ale pocity se partie nevyhrávají. Tak jsem to svedl na onen přístroj, který měl na hřbetě nápis Adamov. Mimochodem, v pozdním odpoledni jsme si dali s Břeťou „odvetu“ v restauraci Na Anenské již v Brně, která skončila 4:1 v jeho neprospěch. Tím ovšem nebyl podán žádný důkaz o kvalitě či nekvalitě hodin na stole číslo 32 v Boskovicích… Mám tedy 5 bodů z jedenácti a stále drobnou naději, že svých obvyklých sedm a půl, jak v Boskovicích mívám, uhraji. Bohužel se mi však staví ve 12. kole do cesty OBR – sám hlavní pořadatel turnaje. Rozehráváme jako vždy, když mám bílé, královský gambit:

Kalendovský,J (1999) – Hubený,P (1848) [C30]
Boskovice /blitz/ (12), 11.09.2011
1.e4 e5 2.f4 Sc5 3.Jf3 d6 4.c3 Sg4 5.Da4+ Dd7 6.Sb5 c6 7.Se2 b5 8.Dc2 Jf6 9.d3 Sxf3 10.Sxf3 0–0 11.De2 a5 12.Se3 Ja6 13.Sxc5 Jxc5 14.f5 d5

(a černý začal postupně nabývat vrchu, až zaslouženě vyhrál. Nezlobte se prosím, moji milí čtenářové, že zbývající tahy neuvádím. Ale třeba si Pavel vzpomene, jak mne „dorazil“) 0–1

Od 13. kola mne čekal zápas proti klubu Štefanydes Polička. Myslím, že je to dost unikátní – hrál jsem se čtyřmi jeho členy, dosáhl jsem přijatelných padesát procent, ale poslední tři partie byly jen proti Poličce! Když jsem to pak hlásil Arne Zemanovi, pro něhož to byli až do letošního srpna, kdy přestoupil do Lokomotivy Brno, oddíloví kolegové, řekl: „To se nediv. To jsou všichni moc dobří hráči, i když pořádné Elo má zatím jen pan Lorenc, nesmírně sympatický hráč.“ Tak tedy – následovala prohra s panem Sodomkou a při procházce po hracím sále mne zastavuje David Holemář: „Hádej, kolik už mám remíz?“ „Nevím“. „Představ si, že devět! Řekl bys to do mě?!“ No to bych teda neřekl, ale v tomto boskovickém turnaji se dělo plno záhadných věcí. David pak ve finiši udělal jeden ze dvou (prohra a výhra) a jistojistě se tak o nějakou věcnou cenu připravil. V předposledním kole mne čekala zase trochu odpočinková partie s Ondřejem Schafferem:

Kalendovský,J (1999) – Schaffer,O (1736) [C31]
Boskovice /blitz/ (14), 11.09.2011
1.e4 e5 2.f4 d5 3.exd5 Dxd5 4.Jc3 De6 5.Jf3 exf4+ 6.Kf2 (Prastará léčka v zahájení, do které černý bezelstně padá) 6…Sc5+ 7.d4 Sd6 8.Sb5+ Sd7 9.Ve1 (a černá dáma ve vazbě je ztracena) 9…Se5 10.Vxe5 Sxb5 11.Jxb5 Dxe5 12.Jxe5 a bílý rychle vyhrál. Nejrychlejší partie onoho kola) 1–0

Tak jsem se zase mohl vybelhat na podium a sledovat hru skutečných mistrů. A to byl zážitek ne-li povznášející, tedy aspoň uklidňující. Když jsem tam vylezl, tak jsem viděl, jak si partneři v partii Hrubeš-Plát podávají ruce po nabídce bílého ke smíru. Byla to jedna ze tří Vojtových remíz, takže dokázal splnil slib, že uhraje 13,5 bodu, kvůli čemuž ho různí kolegové a známí provokovali poznámkami, že se mu to nepodaří. Podařilo se! Mistr Neumann zdolal Petuchova, Bernášek černými Trhala, Skácelík již byl dávno pryč, sledoval jsem tedy dvě zbývající partie. Tragicky skončila hra loňského vítěze pana učitele Martina Červeného, který bojoval černými s Lukášem Jandourkem. Dlouho mi nebylo jasné, kdo vlastně hraje na výhru. Opakovaly se celé serie tahů. Nakonec černý napadl svoji dámou bílého pěšce na d3 a současně bílého jezdce a věž. Jandourek ty dvě figurky vzájemně pokryl a tím se otevřela Martinovi cesta k dobytí pěšáčka na d3. On ho tedy slupl a Jandourek zase promptně slupl svojí bílou dámou z g6 (byla tam dobře schovaná!) tu černou chudinku a Martin se ihned vzdal. Takže hrubky dělají i ti nejlepší – jaká to útěcha. Zbývala poslední partie: Jírovský-Handl. Bílý hrál jakousi anglickou výstavbu, černý se velmi vynalézavě bránil, pak se přece jen bílý dostal k náznaku útoku na královském křídle, kde na h-sloupci zdvojil své věže, černý jim stačil svými věžemi oponovat, vznikla dámská koncovka s pěšcem víc bílého, ale dobrá obrana Handlova nedovolil bílému skórovat. Takže remíza. Dovolil jsem si panu Handlovi poklepat uctivě na rameno „Skvělý výkon“ a Vlastík Chládek, který závěr té partie také sledoval, prohlásil: „To jen pan hráč, že!“. Všechna čest, jenomže já si ke své hanbě splet hráče. Tedy Jírovského jsem pokládal za IM Neumanna! Proto ta moje tak velká úcta k výkonu černého. Když jsem to pak říkal v autě při návratu do Brna Arne Zemanovi, souhlasil se mnou, že fyziognomií se oba pánové značně podobají, jenom mistr Neumann je značně útlejší. Tak mi třeba – mám si mistry pamatovat. Vždyť s Jírovskými jsem hrál již někdy v roce 1997 na rapidu dvojic v Příbrami, kdy mi tehdy jeho bratr Miloš naservíroval ve skandinávské po 1.e4 d5 2.exd5 Dxd5 3.Jc3 tehdy ještě málo známý ústup 3…Dd6 a partii nakonec v koncovce vyhrál.

Kalendovský,J – Jírovský,M [B01]
Příbram rapid (1), 25.10.1997
1.e4 d5 2.exd5 Dxd5 3.Jc3 Dd6 4.d4 Jf6 5.Jf3 a6 6.h3 Jc6 7.Se3 Sf5 8.Sd3 Sxd3 9.Dxd3 e6 10.0–0–0 0–0–0 11.Jg5 Dd7 12.a3 h6 13.Jge4 Jd5 14.Jxd5 exd5 15.Jd2 Sd6 16.c4?! dxc4 17.Dxc4 Vhe8 18.Jb3 Df5 19.g3? Db5 [19…Sxg3] 20.Dxb5 axb5 21.Vhe1 Je7 22.f4 Jd5 23.Sf2 c6 24.Jc5 h5 25.h4? Sxc5 26.dxc5 Kd7 27.Kc2 Ve6 28.Sd4 f6 29.f5 Vxe1 30.Vxe1 Je7 31.Vf1 Ke8 32.Kd3 Vd5 33.Ke4 Kf7 34.b4 Jg8 35.Vf4 Jh6 36.Vf2 Jg4 37.Vf4 Vd8 38.Vf3 g6 39.fxg6+ Kxg6 40.Vf4 Vd7 41.Sa1 Vd1 42.Sc3

A bílý nakonec v blicce prohrál… 0–1

Jó, kde jsou ty doby příbramských turnajů dvojic, kdy mne tam přátelé z klubu „Sokrates“ resp. „Nadace Věry Menčíkové“ zvali, abych vybíral partie vhodné pro ceny za krásu. Byly to půlhodinovky a kdo chtěl být v této soutěži, musel odevzdat partiář. Vyhlašovala se nejlepší partie kola i celková vítězka. Vzpomínám si, že jsem dokonce dostával od velmi renomovaných velmistrů nabídky úplatků, když jejich partii vyberu. A není divu – pětikilo za vyhodnocenou hru nebylo zahození. Nejvíc mne zde šokoval australský velmistr I. Rogers – svůj partiář psal plnou notací kaligraficky od začátku do konce (i více jak 40 tahů) a k tomu ještě v závorkách spotřebovaný čas. To jeho tehdejší soupeř Honza Smejkal psal již ke konci skoro nečitelně… V tom roce jsem hrál v Příbrami na druhé desce ve dvojici s Frantou Vykydalem. V posledním kole jsem dostali za soupeře dvě dámy. Vykydal rychle porazil Hanku Modrovou a pak se mohl vzrušovat nad mojí partií s australskou olympioničkou Catherine Rogers, manželkou výše zmíněného velmistra.

Kalendovský,J (2045) – Rogers,C (1950) [C30]
Příbram rapid (9), 26.10.1997
1.e4 e5 2.f4 Df6!? 3.d4 (Na méně známou obranu královského gambitu jsem zvolil provokativní tah. Co následovalo, jsem nikdy předtím, ba ani potom nezažil. Věřte mi, že soupeřka teď přemýšlela plných 20 minut(!!), kterého pěšce si má vzít. Já se zatím procházel po sále a duchu jsem si již mnul ručičky, jak rychle vyhraji) 3…exd4 4.Jf3 Sc5 5.Sd3 Je7 6.0–0 0–0 7.Kh1 d5 8.e5 Db6 9.c3 dxc3 10.Jxc3 Sd7 11.a3 Se3 12.De2 d4 13.Sxe3 dxe3 14.Jg5 Sf5 15.Sc4


15…. Dg6? (Černé zbývaly do konce 4 minuty, bílému ještě 17) 16.g4?! Dc6+ 17.Kg1 Se6? (Lépe asi 17…Sxg4 18.Sxf7+ Vxf7 19.Dxg4 Vf5 20.Dd1 De8 21.Db3+ Kh8 22.Vae1±) 18.Jxe6 fxe6 19.f5 Jd7 20.Sxe6+ Kh8 21.Dxe3 (Teď už se to hraje samo) 21…Jb6 22.Sb3 Vad8 23.Vad1 a5 24.f6 gxf6 25.Vxd8 Vxd8 26.exf6 Jg6 27.Dh6 Dc5+ 28.Kg2 Vd2+? 29.Dxd2 1–0

Ale dosti vzpomínek, vraťme se do Boskovic. V posledním kole mne čekal David Schaffer, který s ratingem 1692 rozehrál proti mně bílými Pirce podle receptu velmistra Jansy z jeho knihy „Dynamika strategie zahájení“ 1.e4 d6 2.d4 Jf6 3.Jc3 g6 4.Se3 a tím mne uvedl do nemalých rozpaků, neboť černými jsem podle Jansova receptu, určeného ovšem pro vůdce bílých kamenů, prohrál v Bystrci i Boskovicích asi třikrát. Ale tentokrát to dopadlo dobře – ve chvíli, když jsem (asi) získával v koncovce bílého pěšce na h4, dovolil jsem si nabídnout remízu a soupeř s lepším časem ji přijal a souhlasil se mnou, že už toho dneska bylo dost. Nakonec se stal ziskem 6,5 bodu nejlepším hráčem ve své Elové kategorii. Přítel Juriga se obával o svoji cenu, získal ji však se 7 body v kategorii o stupínek vyšší. Náš řidič Arne Zeman měl ještě o půlku víc a dost litoval, že mu v jeho kategorii cena těsně utekla. Ale i tak jsem zůstal největším blbcem v autě, což je soutěž, zavedená Jiřím Řehůřkem. Vyhlašování cen předcházely dlouhé porady pořadatelů, aby někoho v tom množství přichystaných obálek nevynechali, či nevyhlásili špatně. A čekatelé na ceny je zdržovali při práci, chodíce se stále ptát, jak to tedy je. Nejvíc se obával Honza Uhmann starší z Hustopečí o svoji cenu pro nejlepšího seniora, protože dost „stařecky“ vypadající pan Petuchov z Rapidu Pardubice měl o půlku víc (9) než Honzík. A jak se náš přítel rozzářil, když zjistil, že pan Petuchov má teprve 57 roků! Pak se konečně dostal Pavel Hubený k vyhlašování nezvykle vysokého počtu cen, které zde opakovat nebudu, to si počtete na jiných webech. Jen snad aby se nezapomnělo – přeborníkem Jihomoravského šachového svazu v bleskové hře je Milan Kratochvíl z Lokomotivy Brno a má právo účasti na přeboru republiky mužů v bleskové hře v zimě v Praze a nejlepším hráčem okresu Blansko se stal Karel Kredl z Adamova, který také v poslední době právem náleží ke sběračům cen v rapidech i blickách. Po návratu domů jsem ke své hrůze zjistil, že mi moje milá ženuška omylem vyhodila papír, na kterém jsem měl zapsané všechny partie ze sobotního rapidu v Bystrci (udělal jsem to poprvé v životě, ovšem ani v 20timinutovkách tuto ztrátu času nedoporučuji, zapisování navíc rozptyluje. Zajímavé je, že některé partie si v Bystrci psali též Ivo Prax z České Třebové a Michal Vávra z Moravské Slavie) – takže jsem byl téměř dva dny v hluboké depresi, že šachový svět připravím o své poznatky z obou turnajů, nemaje vhodné podklady, by se mi mohli případní čtenářové zase smáti. Informoval jsem o své situaci i pány z Bystrce a Boskovic, až nakonec jsem přece neodolal „vábení“ pane Cipryse na webu JmŠS a usedl jsem v úterý ráno k počítači. Boskovice nikdy více! Uvidíme za rok…

Aspoň jeden doplněk ze sobotního Poháru bystrcké radnice:

Vyskočil,N (2311) – Vachek,J (1852) [D94]
Bystrc rapid (3), 10.09.2011
Partie je “spíše poučná než hodnotná, nicméně aspoň trochu efektní”, napsal Neklan v průvodním e-mailu. 1.d4 d5 2.Jf3 Jf6 3.c4 c6 4.e3 g6 5.Jc3 Sg7 6.Sd3 0–0 7.h3 Jbd7 8.0–0 dxc4 9.Sxc4 Jb6 10.Sb3 a5 11.a3 Ve8 12.e4 Jfd7


13.Sxf7+! Kxf7 14.Jg5+ Kg8 15.Je6 Jf6 16.Jxd8 Vxd8 17.Db3+ a černý se vzdal 1–0

[ratings]

1 komentář u „Boskovice nikdy více“

No, nechci šířit fámy, ale nějak si nevzpomínám že bych někdy použil výrazu “baba”… Ale je pravda, že občas nevím co povídám 😥

Komentáře nejsou povoleny.