Opět se blíží kulturně sportovní soustředění Garde Lipovec, proto rád zavzpomínám na to loňské, hodně originální a neskutečné.
VENI, VIDI, VICI aneb jak štěstí bylo po mnohá klání tuze unavené…
Účast na jakékoliv sportovní akci začíná pro mne vždy obdobně – diplomatickým vyjednáváním s manželkou, politickými, psychologickými i jinými důvody, proč tam MUSÍM být, proč ne například NAOPAK – co třeba nejet nikam…?! V případě Krasové jsem měl v kapsáři vynikající trumf, v pokeru by to byla 4 esa: „šachový vítěz obdrží dort“, zahrál jsem na chuťové pohárky manželky, která ač štíhlá, má moc ráda sladké a na naší svatbě před 20 lety si dortů moc neužila, neboť jí bylo těhotensky nevolno… Ale abych nebyl neupřímný a neuváděl svět v omyl dodal jsem, že má-li chuť na dort, musím na trase Seč u Chrudimi – Krasová rozsypat připínáky, neboť šachoví favorité (pravděpodobně neosedlávající Favority), Martin Handl a Vlastík Chládek touto trasou pojedou na kolech z šachové akce…! Tímto se projevuje mé zvrácené myšlení – kdyby náhodou měl do této chvíle o mne dobré mínění, nyní jej díky mé zlomyslnosti ztratil…
Tedy, stručně řečeno, byl jsem byl do Krasové vyslán (ne pro dort, to by byl boj s větrnými mlýny), ale mojí dobráckou manželkou proto, že hraji rád především tenis a hlavně – lipovečtí jsou moje další rodina – i když, proč mne tedy všichni v šachách většinou bijí jak nezralé žito?
Již příchod do restaurace v Krasové byl originální – po čtyřech tam pobíhal nejmenovaný Lojzík Kunců, hledající sim kartu, kterou ztratil při včerejším alkoholickém tahu. Zajímavostí bylo, že domů přišel bez kola, jež opomněl před restaurací, ale s lankovým zámkem v ruce – ach ta mládež, kdy už se naučijó pít?
První disciplína nohejbal za účasti tří vylosovaných družstev měla pro mne druhý rok po sobě životní úspěch, zahrál jsem si opět v jednom týmu s Milanem Ševčíkem, řečeným Placákem. Třetím hráčem byl Lojzík Kuncu. Ztratili jsme jeden set a turnaj vyhráli.
Druhým sportem byl fotbalový mač jehož týmy se nelosovaly, ale rozhodovalo to, jaké si kdo přinesl tričko – červené či bílé…S ohledem na mé kyčelní klouby a fotbalovou impotenci jsem se uchýlil do brány (položená branka na házenou, bez chytání do rukou). Zde se mi také podařila minela, když mírnou střelu k tyčce jsem chtěl stopnout a rozehrát, ale míč mi pod nohou podjel – 0:1, moc mne to mrzelo, vůči spoluhráčům taková hloupá chyba byla sprostá. Všichni však makali a zápas jsme otočili na 2:1.
Do třetice: tenisová čtyřhra jejíž los mi přisoudil špílmachra tenisu Davida Ševčíka (i když tenisovými hvězdami jsou vlastně i všichni další Ševčíci – Josef, Milan, Luboš i Miloš). Jeden zápas jsme zvrátili ze 7:9 a ostatní též vyhráli – David hrál s Uhlíkem a Dřevem, přesto turnaj vyhrál!
Po chutné krmi, která se oproti minulým ročníkům akce radikálně zlepšila jsme rozehráli bleskový turnaj na 8 kol za účasti 12 hráčů. Luboš mi říkal – „jestli vyhraješ ještě šachový turnaj, tak tvá dnešní vítězství vejdou do dějin“, moje replika byla upřímná a naštěstí se nevyplnila – „spíše, než že já vyhraji tento blicák, spíše se srazí Země s meteorem…“ V turnaji měli pro můj velký den téměř všichni pochopení a nechávali mne vyhrát – Milan Š, Luboš Š, Tomáš Fojtík, Zdenek Hloušek, dokonce i Martin Handl mne po mnoha desetiletích pustil bod a remíza s Vlastíkem Chládkem mi kolo před koncem zaručovala vítězství v turnaji. V posledním kole jsem nafasoval pana Krejčího – výborného hráče a profesionálního naříkavače ve zvláštním slova smyslu – vždy říkává, jak je 5 minut, potažmo 15 minut na partii málo, přitom se turnajů s tímto tempem zúčastňuje, čehož si moc vážím. Nešetřil mne a po mé chybě mne roznesl na kopytech…
Co dodat? Při vyhodnocování jsem poděkoval mým spoluhráčů ve všech disciplínách a obdržel mnoho věcných cen (dort tentokrát nebyl) – do dneška mne mrzí, že jsem lahev fernetu nedal lipoveckým kamarádům – skončil ale u mého bratra, který si s ním snad též dobře a umně poradí…